BREAKBEAT&DRUMANDBASS KILLAZ
Clou debutují s Postcards
V určitých kruzích se za událost letošníno jara na české rockové scéně považoval debut pražské kapely Clou. Není se co divit, vždyť v minulých letech na sebe kapela zřetelně upozornila velice podařenými vystoupeními jak v klubech, tak na letních festivalech. I vydané demo First nabízelo slušný příslib do budoucna. Proto ohlášení data, kdy mělo být první plnohodnotné album Clou s názvem Postcards na světě, vzbuzovalo velké nadšení a očekávání.
Tak je to tady. Musím říct, že při prvním poslechu mě opravdu překvapil zvuk, který sice není v obecném měřítku a v žádném směru revoluční, na české poměry je však přece jen docela netypický. Styl SUM41 a Blink182 sice všichni dobře znají z MTV, za precizní čistotou zvuku a perfektní angličtinou by mě ale nenapadlo hledat domácí kapelu. Již po prvním tracku se však ve mně zrodil jakýsi rozpor. Hudba se vám sice rychle dostane pod kůži, je jednoduchá, svižná, kytary zní tvrdě, nikoliv však neurvale. Vysoce kvalitní hlasové dispozice Lukáše Vyhnala dotváří dojem opravdu vybroušeného dílka. To vše je v pořádku, ale zároveň jsem se po dobu poslechu celého alba nevymanil pocitu jakéhosi alibismu a afektu. Vše zní tak perfektně až člověku připadá, že něco není v pořádku. Marně hledám osobitost, zřetelný rukopis, trochu oné punkové rozervanosti, neuspořádanosti. Nic takového na albu prostě není. Z tohoto důvodu hudba, ani kapela samotná, nepůsobí věrohodně. Trochu mi to připomíná poslední album Papa Roach, kde jsem měl také pocit jisté falešnosti, která má zajistit kapele přístupnost ke všem sférám nenáročných posluchačů. Jsem si vědom, že všechny tyto přívlastky vlastně pasují k dnešní charakteristice tzv. „středoškolského neopunk-rocku“, tudíž do této škatulky Clou docela pěkně zapadají. Beztak je pro mě Postcards zklamáním. Album je takové jednobarevné, v třinácti písních není výraznějšího rozdílu. Celé to zní jednovrstvě, což znamená, že po několika posleších se potenciál kompilace rychle vyčerpává a víc už z něj nevymáčknete. Poté zní již vyloženě nudně. Nic nepomůže ani spolupráce s Darou Rolinc v druhé a zároveň titulní písni Poscards.
Jedno vím jistě, pokud Clou budou hrát někde poblíž, rád si jejich koncertem udělám hezký večer. Zároveň ale vím, že až se budu chtít vžít do role „středoškolského punkáče“ strčím do svého přehrávače raději léty prověřené Dookie od Green Day.
Celkové hodnocení: 70%
02.duben 05 | Pawel Novotný
