Parabotův pohled na Festiválek

Úvod

Na místo konání jsem dorazil ve středu večer abych pomohl s přípravou naší stage. Celá akce se konala v kopcích Bílých Karpat, kde kromě malé vesnice byly jen lesy a pole na kterých se válely kulaté balíky slámy. Většina zainteresovaných lidí už byla na místě a stavba podia a stanu v plném proudu. Celý festival měl tři hlavní podia a několik menších v rámci baru či stanu s nejrůznějším jídlem. Nutno dodat, že vztahy mezi naší stage a zbylými dvěma se mi jevily jako ne nejideálnější a jejich praktiky bych přirovnal k sedlákům a velkostatkářům z dob minulých. Každopádně příprava se zvládla rychle a já odjíždím dát si na dlouho dobu normální sprchu a vyspat se v normální posteli. Na druhý den ráno si ještě zaplavu v nedalekém liduprázdném rybníku s čistou a příjemně vyhřátou vodou a odjíždím zpět, do lesů, kopců a luk.

1. den

Tento festival byl vždy maximálně dvoudenni. Tento rok začínal poprvé už ve čtvrtek. Nikdo nevěděl, co může čekat a hlavně jestli se dostaví vůbec nějací lidé. My jsme zkusili docela undergroundovy program. Zavolali jsme zlínskou bandičku zvouci sama sebe Undermedia.Tu doplnil docela známý Yukimura a rakouský dj Spaceant. Odpoledne se dovezl zvuk a kolem čtvrté hodiny se začalo hrát. Program ostatních staegů byl vychytrale složen z převážně začínajících středoškolských kapel. Snad doufajic, že jejich spolužáci a kamarádi příjdou na první větší vystoupení svých kamarádů. Což skoro i vyšlo. Problém byl, že když jejich pubescentní kamarádi dohráli, tak zjistili, že na našem staegi se hraje docela zajímavá hudba a hromadně se přesunuli. Zlíňáci dovedli taky zástup známých(o poznání starší) a zatím, co na sedláckých podiích byla nuda, u nás(jak před bednama, tak v backstaegi) se kalilo čím dál víc a víc. Velký úspěch hlavně sklidil mc marockého původu Al Amidez, jež vystoupil právě s Yukimurou a rakušák přijel ještě s jedním rakušákem, ktery taky něco huhlal do mikrofonu. No a já přišel na to, že pivo plus trojkombinace rum, vodka, slivovice není právě nejlepší, takže někdy v noci logicky přišel reset...

2. den

Nějaký brutálně tvrdý drum´n´bass mě probudil ve stanu, do kterého ani nevím, jak jsem se dostal. Vypotácel jsem se ven a zjistil, že mám docela problém s koordinací a mluvením. To trvalo až do odpoledních hodin. Z dočasného příbytku jsem vyrazil ke zdroji zvuku. Když jsem vlezl na podium, zjistil jsem, že všechno, ale úplně všechno je pod nánosem hodně silné vrstvy prachu. Matně jsem si začal uvědomovat, že se zde v noci vlastně dělo docela velké peklo. Za aparátem stál UfO(ten jak tehdy v Brně v hospodě vysvětloval nějaké zapojení zásuvek :) a hrál onen dnb. Když mě uviděl, tak laxně prohlásil, že už ho to moc nebaví, ať jdu hrát. Jediní návštěvníci stanu byla skupinka lidi, vypadající jako typičtí návštěvníci Czechteku. Protože mě fakt bolela hlava a docela rád bych radši spal, ale bylo jasné, že už to asi nepůjde, tak jsem otevřel kufr s deskama a vytáhnul ty největší masakry a postupně je začal házet na gramce a míchat. Jen ať ostatní trpí taky. Později mi bylo řečeno od pár lidí, že jsem je fakt vzbudil, což mou radost jenom násobilo :) Ostatně, celý pátek byl drum´n´bass only. Jeden z probuzených mě po chvíli vystřídal, já si sednul do stínu a přemýšlel, co se dá v tomhle stavu dělat. Slunce stoupalo čím dál výš a vypadalo to na další horký den. Návštěvníků velmi výrazně přibylo. Vypadalo to dobře. U obou sedláků opět nuda. Odpoledne jsem nějak prozevloval, poté se odvážil napít alkoholu a dát si jointa. Vida, problém s mluvením přešel. Vyléčen. Akce pokračuje.

Po osmé mělo začít mé hlavní hraní. Ideální čas. Čas západu slunce, kdy denní světlo pomalu mizí a nahrazuje jej umělé osvětlení se scany, leserem a projekcí, a lidi se začnou měnit v upíry. Z klidnějších věcí na začátek, jsem přešel, rychleji než bych čekal, do našláplejších a tvrdších věcí. Lidi se začali kumulovat kolem. V pohodě hraní jsem si fakt užil a když jsem skončil byla už tma. Když jsem přišel do backstage, tak tam byla půlka brňáků, motajících se kolem drum´n´bassu. Tolik známých ksichtů jsem fakt nečekal. Byl tam už taky headliner noci, Koogi. Člověk, od kterého jsem poprvé slyšel na živo drum´n´bass. Že by legenda? To asi ne. Ale určitě hodně významná postava v začátcích, k jehož hraní jsem postupem času získal docela despekt. Tak jsem tam s ním seděl, chlastal a hulil. Poprvé v životě, i když jsem ho potkal několikrát. Zvláštní pocit. Každopádně jsem zjistil, že s hraním končí. Proč? Prý je mu 38 a už to prostě po více stránkách(včetně té sluchové) nedává. Uvědomuju si, že když jsem ho poprvé slyšel, byl zhruba stejně starý, jako já teď a po strašně moc letech mě jeho hraní zase bavilo. Splnil svůj úkol a rozjel opět dobrý mejdan. Dělám obchůzku po areálu. Na hlavním hraje jedna maďarská kapela, která je docela v pohodě, poslechnu pár věcí a jdu na další stage, kde valil hip hop. Prázdno. Mrtvolná atmosféra. Kráčím zpět do našeho backstage, kde koluje neuvěřitelně velké množství špeků. Tento večer jsem s chlastem opatrnější a střídavě kalím ve stanu a backstaegi až do pozdních ranních hodin. Někteří účinkující se postupně vydávají domů a jsem rád, že jsou z Festiválku nadšeni. Během noci známý několikrát vytáhne jednu vychytávku. Svítící frisbee. Je to jako házet si ufem. Už za světla potkávám jednoho sedláka se zpěvákem ze Sunshine a dozvídám se, že jim někdo vykradl auto. Později s podobným problémem přišlo více lidí, akorát mizely batohy a věci ze stanů. Jako viník je později označena polská skupinka hiphoperů. No comment. Dále se dozvídám, že druhý sedlák si chce zahrát na naší staegi, jejich je totiž mrtvá. Za chvíli přichází s tímto přáním osobně. Bujaře se ho ptám, proč nezapne aparát ve svém stanu a nehraje tam. Neodpovídá a nepřeruší jej ani zásah shora v podobě vyplé elektřiny. Spím asi hodinu.

3. den

Probouzí mě klid. Divné. Po dvou dnech je aparát vypnutý. Vrstva prachu na něm je ještě daleko větší. Vzpomínám, jak v průběhu minulého večera za mnou přišel týpek, co stříhal projekci, že to balí, protože mu z prachu kolabuje notebook a projektor. Tentokrát mě hlava nebolí a celkově je mi dobře, i když jsem prakticky nespal. Přichází den kapel a breakbeatu. Měnime podobu podia, aby kapelám vyhovovala. Už nějak neřeším střízlivění, jsem už v úplně jiném režimu, než je klasický, kdy člověk chodí do práce a řeší věci běžného života. Celkem rychle si opět dávám joint a pivo. Kolem dvanácté nastupuje první kapela - valašská cimbálovka. :) Výborný tah. Po dvou prokalených nocích se to poslouchá velice příjemně. Po nich začne kamarád pouštět velmi bizardní world music. Odcházím na hlavní podium, kde vystupuje místní metalová legenda Six degrees of separation. Neměl jsem si dávat toho jointa. Ležím v křečích smíchy. Zpěvák oblečen do černé sukně. Kytarista s bujnou hřívou, dokonale předvádějící pohyby jako z metalového katalogu osmdesátých let. A ty prupovídky mezi songy - dokonalost. Po potlesku nebylo žádné sebevědomé, ovšem střízlivé "Díky" ale velmi ostré a chrčivé "DĚ-KU-JEM!". Jako z heavy metaloveho skanzenu. Vydržím tři songy a dusící smíchy se opět přemisťuju.

U nás se chystá kapela, Wotienke & band. Bomba. Působí to na mě jako Lamb, které mám moc rád. Éterická, velmi hezky vypadající zpěvačka a klavíristka holandskeho původu, opravdový kontrabas, jazzový bubeník, kytarista a saxofonista, vypadající jako hlavní postava z Mechanického pomeranče, včetně buřinky. Hrají směs jazzu, downtempa, breakbeatu a dnb a stan je okamžitě plný. Dávám si jejich koncert od začátku do konce a jsem nadšený. Po skončení lidé křičí a nechtějí je pustit. Bohužel, jednou skončit musí. Na vedlejším staegi se mezitím začne vytahovat nejtěžší kalibr, klasické techno a house, což se nepřekvapivě setká s úspěchem. Na hlavním podiu už se moc neobjevuju, protože se tam prostě nic neděje. Pár sedících lidí a kapely, které hrají prakticky bez odezvy publika. Hrál tam i Lupo ale nějak jsem ho prošvihnul. U nás v ten moment totiž byli U-Prag a to byl nářez, čeští Asian Dub Foundation. Taneční smršť a plný skákající stan. Jednoznačné překvapení a zároveň vrchol večera. Několik přídavků bylo opět následováno smrští chlastu a hulení v backstaegi. Lidem, kteří tam byli už třetí noc, se podařilo částečně si vytvořit imunitu vůči tomuhle, ale U-Prag přijeli až v sobotu. Takže po dvou hodinách jsem viděl už jen jejich kytaristu, který se motal vevnitř a něco hledal. Nebylo mi přesně jasné co. Poslední návštěva hlavního podia - Pio Squad - Hip hop. Jako vystřižení z auditka o whigazz. Taky tomu odpovídá muzika. Poslechnu si jeden song. Spousta nadávek a poslední verš. Pointa, že se dotyčný tvrdý hiphoper nestihl rozloučit s mámou. No tak to je konec. U nás mezitím hraje v současnosti jeden z našich nejuznávanějších turntablistů AKA společně s šikovným djem Trifidem, kteří hraji opravdu zábavně a vtipně. Do Prodigy míchají Michaela Jacksona apod. Taková diskoška. Docela odlehčení po tom všem. Po nich nastupuje poslední skupina Ear drum Kru, která je výborná, ovšem vše zabíjí nesnesitelně dlouhou zvukovou zkouškou. Hrají skvěle, ovšem po té extrémně dlouhé pauze ticha a třetím dnu nonstop jízdy už stage umírá. Poslechnu si je. Po nich nastupují breakbeatoví djs, které opět doplnila neplánovaná posila z JZD stanu, headliner Josef Sedloň. Ale to už odpadám. Nejdelší spánek...

Závěr

Je ticho. Nic nehraje, nic už nebude. Zem tanečního stanu je pokryta kelímky a úplně zkalenými pankáči. Pár zombíků se pohybuje po areálu. Mezi nimi je jeden rychlejší. Hlavní organizátor naší stage Vojta alias dj Kotlyk. Za celou dobu naspal max šest hodin a je to na něm poznat. Odněkud se zjeví kytarista U-Prag, který vypadá překvapivě čerstvě a hledá na podiu nějaký čudlík od multiefektu, který samozřejmě nenachází. Pomůžu Vojtovi jak se jen dá a pomalu začínáme balit. Zvukař působí docela v klidu, na to, že bude muset rozebrat aparát kvůli vyčištění. Začneme s likvidací stanů, baru, backstage, podia... Strašná práce po třech dnech chlastání. Všichni postupně odjížději. Naopak přicházejí místní, kteří si dopřáli ten luxus spánku v posteli a začnou pomáhat. Jelikož jsou čerství, plni energie, shledávám svoji přítomnost zbytečnou. Stejně tak to vidí i jeden ze spoluorganizátorů, Karel alias dj Kumite. Ten byl celé tři dny velmi zábavný. Je to velmi mírný, klidný, flegmatický a hodný člověk. Hned po příjezdu vytáhnul hlášku, že je FAKT nadržený a když nehrál, tak lovil. Hodně bizarně a zábavně. Mám podezření, že to dělal jen proto, aby všechny pobavil. Většinou nabízel obětem natáčení fekal porna v Toi Toi budkách, sem tam taky na louce předstíral, že je rostlina a provádí fotosyntézu. Vojta usnul. Na kůlech od stanu, s rukama založenýma na břichu, takže vypadal jako mrtvola na marách. Karel si ho vyfotil a vydali jsme se na cestu domů. Nechal jsem se vysadit asi tři kilometry před domem. Chtěl jsem se ještě projít. Kráčel jsem lesem, vyšel na louce, po které skákalo neuvěřitelné množství koníků. S každým mým krokem se jich stovky vymrštilo a přeskočilo jinam. Prošel mezi pár domy s otevřenými okny, liduprazdnými ulicemi, až jsem konečně došel k domu rodičů. Sprcha, dlouhá sprcha a spánek úplně nejdelší...

15.srpen 07 | Parabot

Komentáře

K článku zatím nejsou žádné komentáře.