RUMRULEZ!
Festivalek.05
V následujících pár odstavcích se vám budu snažit přiblížit, jak to na letošním ročníku Festiválku v Rudimově vypadalo. Berte však v potaz, že můj pohled se nebude věnovat celému dění tohoto festivalu, ale pouze Pohon stage, která ho tento rok obohatila nejen o další hudební pódium, na kterém jsme chtěli dát šanci mladým neokoukaným hudebníkům, ale i o čajovnu, ve které jste mohli nabrat ztracené síly, koktejlový bar s drinky z rozličných krajů či grilované to pochutiny, kterým šlo odolat opravdu jen stěží. Díky organizačním starostem, které jsem s ní však měl spojeny, jsem bohužel neviděl žádnou jinou kapelu nebo dje z ostatních pódií. Tedy až na jednu čestnou výjimku, o ní ale až později. Nikdo jiný z naši crew si tento úkol (tedy napsat něco jako report), na svá bedra vzít nemohl, protože si buď stejně nic nepamatuje (Alien) nebo se nemohl zúčastnit celého Festiválku (Goosa).
Náš páteční program začal k mému údivu přesně načas, přestože jsem ještě kolem oběda nevěřil, že se všechno stihne postavit a zařídit včas. V šest se ale přesně podle programu začaly z našeho stanu ozývat hip hopové rytmy, které nám servíroval Goosa PhB. Po něm následující Sax a Paluch hráli očekávanou směs jazzu a elektroniky, nebojící se housu či drum´n´bassu. Když jsem však měl nastoupit já, přišlo první neštěstí v štěstí… nebo jak to je. Jemná technika mého PC odmítala spolupracovat a fungovat tak, jak měla, s čímž už nic nenadělal ani přivezený benzínový agregát. Jeho přivezení se však později jevilo jako čin více než prozřetelný. Pojďme však dál.
Na řadu tedy přišel Valoa s očekávanou porcí řízného breakbeatu. Jeho set však asi po hodině utnul výpadek elektrického proudu, který ochromil celý areál. Když se toto nedařilo ani poněkolikáté vyřešit, kdosi se zeptal, na co že máme zmiňovaný agregát. Slovo dalo slovo a do pěti minut se z našeho stanu opět ozývaly Valoušovy zlomeniny (což se na ostatních pódiích podařilo až po dlouhé chvíli). Následnou euforii pak podpořil Paluch, který se s ním za gramofony střídal. Dílo pak dokonal Uphone se svým junglovým tornádem. Potom už si toho moc nevybavuju… drink střídá drink, fajka fajku, svítání, za mixákem se střídají všichni, co tam mají co dělat, v osm se pokouším jít spát za zvuků Ministry, v deset konečně klid, v agregátu došel benzín.
Sobotní dopoledne se neslo v duchu již klasických potyček se zvukovou technikou a elektřinou. Udělaly se sice nějaké změny v line-upu, ale co tam ubylo, se zase jinde vynahradilo. Nic však nezabránilo tomu, aby se ve dvanáct za gramce nepostavil dj Skre a neoblažil naše znavené sluchovody pohodovým reggae. Já jsem však neodolal a musel se jít podívat na hlavní pódium, na kterém měla právě hrát místní kapela Kotúčovci, o níž se v kuloárech hodně dlouho dopředu mluvilo jako o černém koni festivalu. Těmto zvěstem jsem musel dát za pravdu ihned, jak chlapci začali odsypávat první takty svého gore. Celá věc by neskončila špatně, kdyby se k nim na pódiu nevřítil pološílený a totálné ožralý Alien a nezačal dokola provolávat protiamerická hesla. Byl to černý den punku. Šel jsem dál…
Když dohrál dj Skre. Následovala menší prodleva způsobena přestavěním aparatury pro živé kapely. První byli na řadě S.M.O.C., mladí to valašskokloboučtí punkeři. Při jejich poslechu jsem se neubránil vzpomínce na svá středoškolská léta. Tato kapela mě opravdu oslovila. To kapelka Bubáka a Přémy se svými předělávkami klasických hitů již méně. To co prvním chybělo na instrumentační zručnosti, to druhým scházelo na živelné energii. Bez toho prvního se obejít dokážu. O dalších Zagatha Lagartija vám dokážu říct akorát to, že hráli na nějaké nástroje jako kytara, basa, bicí a i zpěvačku měli… to je tak asi všechno. To nejlepší však teprve mělo přijít.
Styl uskupení Myom ze Vsetína lze jen stěží popsat. Směs temného folku a elektroniky chcete-li. Jestli s tím někdo nesouhlasíte, tak mi napište přesně jaký styl hrají třeba Portishead nebo Tricky a můžeme se pustit do diskuze .) Nemá cenu nic vysvětlovat, to se musí slyšet. Což se v podstatě dá říct i o další skupině Odmocnina na druhou. Ti však ještě přidali na naléhavosti a dravosti. Bylo to opravdu mocné (doufám, že to nějak okomentuješ Koudy .) Skupina však musela své vystoupení předčasně ukončit, poněvadž elektronika začala zase zlobit. Poté se pódium přestavilo zpět pro djs. První dostal slovo opět Valoa, kterého však tentokrát doprovodil i Sysál z Naší Věci.
Valouše pak vystřídal PapiOIL, který ve svém ´´Exklusivním setu´´ zabrousil do minimalových vod, které občas doprovodil Zdeňa na zefektovaný klarinet nebo Alien na bongo. Díky Papi. Nenechaví antibushovci však tento den neřekli své poslední slovo. A tak se podpalovaly hvězdy s pruhy a deklamovalo se něco o mocnostech zla, které hodlají ovládnout celý širý kraj. Což se navzdory snaze moc nedařilo. Načež to zvukař vyřešil odpojením mikrofonu, poněvadž jeho aparatura prý nepotřebuje být politicky angažována. Brzy se však zapomnělo na všechno zlé a pokračovalo se dál. Zde se má paměť opět pohrouží do sladkého zapomnění… zase drinky, zase fajky, djs se střídají jak na běžícím pásu, grilovaná žebírka, nakrknutí nezhulení jazzmeni, Ufon spí na pódiu, zase svítání, v deset definitivní vypnutí elektřiny, situace se opakuje… vlastně ne, tentokrát jsem nešel spát. Zbylo jen po sobě všechno uklidit a papá Festiválek. Jak by řekl Herr Michalík: „Do řiti, do huby a dom.“
Chtěl bych tady ještě poděkovat všem, kteří nám byli v našem snažení nápomocní. Ať už jde o muzikanty samotné, Máňovi s Honzou a Šárkou, holky za barem, co míchaly tak osvěžující drinky, Lukášovi a holkám z čajovny a vůbec všem co nám byli nějakým způsobem nápomocni. No a hlavně všem, kteří k nám přišli a bavili se.
29.červenec 05 | Kotlyk
