BREAK&BEER CONSUMERS

Lebeda Festival 2008 - report

Poslední červencový víkend byl v minulých více než deseti letech spjat s kontroverzním Czechtekem, vlajkovou lodí středoevropské Freetek a DIY komunity. Zcela v ústraní, na Česko-Slovenském pomezí v nádherné přírodě Valašska a Bílých Karpat u obce Rudimov se konala nepoměrně menší hudební událost nazvaná prostě a jednoduše - Festiválek. Část organizátorů se rozhodla desátým ročníkem, konaným v létě 2007, skončit. Ti zbylí si ovšem řekli, že by bylo škoda nechat tento festival zaniknout. Král je mrtev, ať žije král. Tento víkend se rozezněly valašskými luhy a háji zvuky nového festivalu se jménem Lebeda.

Každý alespoň trochu bystrý člověk uzná, že hudební festival bez hudby je poněkud zvláštní, mírně řečeno. Pokud několik hodin po anoncovaném začátku hudba nehraje, neco je špatně. K tomu, aby hrála hudba, potřebujete a) někoho, kdo tu hudbu hraje, b) soundsystém c) elektřinu. První kapely a DJové jsou na místě, část hlavního pódia zabíra zvuková soustava mistra Hály a ve stanu Pohon stage se tyčí nebezpečně vzhlížející Omekův soundsystém. Nemáme elektřinu. Po usilovném snažení velké řady lidí se přece jen generátory rozjedou a hudební festival Lebeda se stává skutečným hudebním festivalem. Byť s počátečním fau-pax. Regionální kapely a DJs tak začínají hrát a vše se zdá být v pořádku. Co pořadatelé zvládli na jedničku bylo velmi strategické umístění baru. Přímý výhled na hlavní stage. Ne příliš daleko k elektronické, spousta rychlých barmanů a barmanek. Hlavními patečními hvězdami z řad kapel jsou jednoznačně Už jsme doma. Ti rozjíždějí svůj těžkotonážní punk v regulerním anoncovaném čase aby, po jejich skončení je mohl vystřídat v Pohon stanu maďarský Mindscape a posléze Brooklyn. Díky strategicky postavenému stanu se začíná vše pomalu mlžit a slévat v jednolitý tok zvuků, rytmů a socializační zábavy. Ten houstne, houstne až končí úplnout tmou a probuzením do dalšího polojasného ale horkého dne.

Slunce pomalu vystupuje nad lesy Bílých Karpat a celým areálem se pohybuje pouze malá skupinka lidí dvojího charekteru. Ti co už se probudili a ti co ještě nešli spát. Jsou velmi snadno od sebe rozeznatelní. Bledé zombie jejichž oči rozhodně nevypadají jako oči evropanů se pomalým vláčným a těžkým krokem zmateně jdou neznámo kam včetně jich samotných. Druhá skupinka mžourá očima někam směrem k ostrému zdroji světla či se snaží vykonávat něco, co se podobá ranní hygieně. Ti otrlejší již stojí u baru a chtějí se nasnídat. Dozvídám se, že nad ránem zkolabovala elektřina na Pohonu, načež lidé, stále chtějící tančit, mírně znervózněli a Kotlyk je uklidňoval jednoduchým ale radikálním heslem: "RADIO SMRT!" Prý pochopili. Nebo to alespon vzdali. Funky kapely oživují kolem poledné zvukový aparát a v tanečním stanu po breakbeatovém nájezdu začíná dunět dubstep, kterému patří celé odpoledne a podvečer. Omekův soudsystém dokazuje svoji nebezpečnou stránku - v backstage se nedá být. Velmi silně se jim rozléhá mocný a ohlušující subbass. Obě rozdílné skupinky návštěvníků pomalu přestávají mít odlišný charakter a slévají se v jednu. Pepa Nos je rozhodně vtipný a Side900 ukazuje, proč patří k české dubstepové elitě. Ke slovu se opět dostává breakbeat a kapely na hlavním pódiu zvyšují dynamiku. Přijíždějí 4kuba. Mírně rozladění vystoupením na Let It Roll. Východní část oblohy tmavne a Kotlykovi s Kumitem houstne dav zvědavců. Již v naprosté tmě, pouze pod blikajícím osvětlení dva Bělorusové naprosto strhnou dav k euforickému křiku a skákání. Výborná show. Není divu, že vystupují na nejvěhlasnějších evropských Breakbeatových festivalech. Do backstage vcházeji spokojeni. Tentokrát je to bavilo. Přes onen až moc stragegicky postavený bar se lze dostat k Dubioza Kolektiv. Tahle skupinka zpěváků, zpěvaček, MCu, programátorů, bubeníků, kytaristů a bůhví čeho ještě, v jakém množství, přenesla na hlavní stage energii, kterou na Lebedu vnesli 4kuba. Headlineři byli zvoleni na jedničku. Opět několik cest přes strategický bod, socializace, socializace nevalného harakteru, ?. Slyším techno, to je to první co vnímám. Poté vnímám hlas Kotlyka. Ten se rozhodl pokračovat v křižáckém breakbeatovém tažení započatém sobotního večera a rázně se ujímá gramofonů. Vybavuje se mi vystoupení UNKLE z minulého týdne na Pohodě, konkrétně jejich song Morning Rage a cítím neodolatelnou chuť si dát taky alespoň jednou desku. Slunce již zase začíná pálit. Morning rage je definitivně zde. Někdo zuří, někdo tancuje, někdo dělá úplně něco jiného. Třeba spí.

Slunce na zcela modré obloze je již hodně vysoko. Lidí zůstalo jen pár. Jejich konverzaci by zbytek české populace asi těžko rozumněl. Zcela určitě by ji nechápal. Ostatně, proč taky. Mizí i Toi Toi budky. Symbol současné civilizace jakýchkoli aktivit prováděných mimo urbanistické aglomerace. Z přírodní lokality mizí poslední zbytky nějaké lidské aktivity a rok to tak zůstane. Až do posledního cervencového víkendu 2009. Do další Lebedy.

30.červenec 08 | Parabot

Stáhněte si Flash Player pro prohlížení fotek.